Je v tomto čísle váš osobní údaj (jméno, adresa…), který nechcete mít v archivu dohledatelný? Požádejte o jeho skrytí. Informace o zpracování osobních údajů.
Text čísla 1/1990
Text naskenovaných stran byl převeden strojově a může obsahovat chyby. Platí podoba na obrázku strany.
Strana 1
Ročník XVII. 27. 5. 1990 Z obsahu čísla: Příspěvky politických stran a hnutí před volbami + Pozvánka do muzea + Vivat merenda! 4- T. G. Masaryk a naše město + 120 let Tyršovy myšlenky v N. Bydžově + Druhý dodatek Bydžovských úsměvů Franty Řezníčka + Osobní kronika ROZMLUVA KRÁLŮ... Byl to takový obyčejný všední den, pondělní ráno 12. února 1990. Hodiny na radnici ukazují čtvrt na osm a čeští králové Karel IV. a Jiří z Poděbrad začínají — po kolikáté již — spolu rozmlouvat. Co ti dva již tady vedle balkónu radnice zožili a co oni slyšeli vyprávět. Naslouchali i o tom, že Bydžov se sem k Cidlině přestěhoval z vršku a byl založen jako No. vý před rokem 1305. A v roce 1569 se již stal královským městem věnným s právem účasti na zemském sněmu, v 18. století městem krajským a od roku 1850 městem se sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu. Ale dost historie města, o které tito králové slyšeli vyprávět. Oni již zažili v první polovině 20. století ší rozvoj tohoto města, které se svou dobrou polohou stalo střediskem zemědě'ského, obchodního, kulturního i sportovního dění. Město zpracovávalo všechny produkty úrodné půdy z okolí ve své mlékárně, cukrovaru, jatkách, pivovarech, koželužně, cikorkárně, mlýnech pekárnách. Ale také město, které mělo cihe'!ny, tiskárny, tří peněžní ústavy, rozv'nutý obchod a živnosti, vyspělé a městu plně odpovídající ško'- ství, bohatý kulturní' a společenský život. A jaké osobnosti město hostilo.. Jen. namátkou: V. Ki. Klícperu, K. J. Erbena, B. Němcovou, F. L. Čelakovského, T. G. Masaryka, Dr. E. Beneše a další. Bohatý a radostný život v tomto městě, který oba králové z radnice s potěšením sledovali a svou dávnou mocí představiteie města posilovali, byl násilně přetrhán a přidušen před 42 lety. 40 let je zhruba polovina lidského věku, ale jen krátkou epizodou v životě města. Co však tato „epizoda 40 let“ v životě města za totalitního komunistického režimu dokázala Pokračování na str. 2 Na náměstí o generální stávce dne 27. listopadu 1989 Foto J. Prokop
Strana 2
udělat z našeho města, překonává jakékoliv rozumné myšlení. Všichni se na každém kroku městem potkáváme se smutným dědictvím budování socialismu. Město nemá dnes vyjasněnou koncepci svého rozvoje, nemá dostatek pitné vody, elektřiny, město s vybou. ranými domy, nevyhovujícími službami a obchodní sítí, s havarijním stavem základního školství, poiorozbouraným Jiráskovým divadlem, domem s Gallatovou síní před zbouráním, město s chybějícími finančními prostředky, město rozestavěných akcí minulosti, město, které nemá na svém území podniky nebo závody se svým vlastním řízením. Všechny jsou podří: zeny, díky předchozím reorganizacím, podnikům většinou v Hradci Králové které jsou odčerpávajícími institucemi finančních prostředků práce občanů města. Město v úpadku duchovním i mravním. Od 17. listopadu loňského roku se i pro naše město začal znovu odpočítávat čas. Nový čas naděje svobodného, demokratického a mravního života směřující ke společnému cíli, kterým je skutečně demokratický, humanistický život, ekonomicky prosperující město, jehož základem bohatství jsou po všech stránkách bohatí občané. A proč ta rozmluva našich slavných kamenných předků na radnicí? To aby připomněli nám, nastupujícím novým představitelům města, jaký Nový Ceikový pohled na náměstí o generální Bydžov byl, jeho slavnou minulost, jeho bohatý duchovní, mravní a spokojený život občanů ve městě, ale také nepředstavitelný úpadek a devastaci všech oblastí města za ních 40 let, vycházející a řízený jednak z radnice, ale hlavně z přízemí vedlejšího domu č. 2. Tato rozmluva králů mně proběhla lavou právě v ten den pondělního únorového rána. Je zavazující, ale mnoho dalších myšlenek, otazníků a předsevzetí o dalším osudu tohoto města střídá vědomí, že dobří lidá stávce Foto J. Prokop jsou všude, a tedy i v našem městě. Doufáme, že po době vlády totality komunistického režimu za pomoci spoluobčanů bude v budoucnu vráceno Novému Bydžovu důstojné místo mezi městy, které mu právem náleží, aby se nikdo nikdy z našich rodáků nemusel za své město stydět. Aby i pozdrav z písničky „Dej nám Pán Bůh zdraví v tom bydžovském kraji" byl plnou měrou naplněn. Vladimír Hrubý, předseda MěNV Z JEDNÁ RADY MěstNYV mimořádná schůze rady 2. 1. 1990 vzala na vědomí — rezignace na funkce poslanců a členů rady — výpověď Dr. Maitiny z prac. poměru uložila — požádat radu ONV o vyhlášení doplňovacích voleb doporučila — PZ zrušit kádrový pořádek MěNV do% — o v p. Zámečníka řízením jednání 22. PŽ — p. Šádka přednesením návrhu kádrového řešení vedení MěNV za radu MěNV schválila — navržený program 22. PZ mimořádná schůze rady 24. 1. 1990 doporučila — PZ MěNV odvolat radu MěNv — zvolit předsedu, místopředsedu a tajemníka pověřila — p. Zámečníka řízením úseku tajem:- níka MěNV do zvolení nového — p. Motyčku sestavením kandidátky nové rady MěNV z více kandidátů — zastoupení rady p. Motyčkou a p. Kykalem při jednání „u kulatého tolu"“ mimořádná schůze rady 31. 1. 1990 doporučila — 23. PZ vyslovit souhlas s osamostatněním místní části Skřivany — předložit PZ ke schválení návrh na navrácení původního názvu náměstí v NB — nepředložit PZ návrh na umístění pamětních desek pověřila — p. Motyčku řízením jednání 23. PZ dne 6. 2. 90 mimořádná schůze rady 6. 2. 1990 pověřila — p. Janoucha vystoupením s doplněním nových poslanců vzala na vědomí — rezignaci poslanců MěNV schválila — navrhnout PZ odvolání rady MěNV mimořádná schůze rady 14. 2. 1990 vzala na vědomí — předloženou zprávu o vyřizování stížností za r. 1989 — předloženou zprávu o výkonu státní správy na území NB schválila — konkursní řízení na MěKS — účast NB ve Svazu měst a obcí — rozbor hospodaření MěkS za r. 1989 — přiznání odměny za výkon funkce předsedovi a tajemníkovi — snížení daně ze vstupného pro organizace — zřízení telefonních stanic v bytech předsedy a tajemníka stanovila — komisi pro řešení dopisu OV č. 24 Sloupno zrušila — plán práce PZ a rady MěNV doporučila — předložit 24. PZ ke schválení nový plán práce rady a PZ doplnila — komise MěNYV novými poslanci 8. schůze rady 27. 2. 1990 vzala na vědomí výsledky inventarizace za r. 1989 — zprávu o vyřizování připomínek OV za r. 1989
Strana 3
— zprávu o poskytování služeb na území NB — zprávu o kontrole DOS a MěNV provedenou VLK VěkNV HK — zprávu předloženou VLK NB o následné prověrce dostavby Jiráskova divadla — rezignace na funkce pos'anců schválila — poskytnutí příspěvku MK - 1.000— Kčs z FRR — navrácení původního názvu ulice U sokolovny jmenovala — do funkce ředitele MěkS Dr. Stanislava Novotného doporučila — písemnou formou poděkovat bývalým poslancům za vykonanou práci souhlasila — s uspořádáním tělovýchovných slavností v květnu 1990 9. schůze rady 20. 3. 1990 vzala na vědomí — zprávu SKK jmenovala — komisi pro řešení problémů ství na území NB školschválila — rozbor hospodaření TS za r. 1989 — schválila hospodaření BP za r. 1989 — rozbor hospodaření DOS za r. 1989 — vyhodnocení plánu a plnění rozpočtu MěNV za r. 1989 a návrh plánu a rozpočtu na r. 1990 — platové zařazení ředitei:e a podmínky OHZ neschválila — investování 250.000,— Kčs na vy budování a zařízení vinárny — doplnění komisí MěNV navrhla —“PZ řešit funkci vedoucího OVMH MěKS 10. schůze rady 10. 4. 1990 na vědomí — informace pracovníků ZAZ lng. Čermáka a Ing. Šenka o stavu prací a finančním zajištění výstavby Čov — informace o zřízení úřadu finanční správy na MěNV NB — následné šetření na DOS — rez'gnaci na funkci poslance vzala schválila — stanovení volebních okrsků a zapisovatelů pro volby do FS a ČNR — stanovení odměny za výkon funkce místopředsedy MěNVY Ing. Drábka — konkurzní řízení na obsazení funkce vedoucího OVMH MěNV — návrh dopisu na OV KSČ — přizvat na příští jednání rady zástupce Eramu — doplnění bytového pořadníku na I. pol. r. 1990 o p. Petra Jágla jako nezbytnou službu podle $ 13 BZ K vyrovnání politických sil v poslaneckém sboru byli na základě dohody „u kulatého stolu" as využitím zákona č. 14/1990 Sb. na plenárním zasedání MěNV dne 6. 2. 1990 zvo'ení poslanci MěNV v NB: noví Vo č. 3 — Paclík Miroslav 4 — Tesařík Lubomír 6 — Špinar Vojtěch 7 — Roudný František 10 — Ing. Novotný Josef 11 — Bradna Bohumil 13 — Ing. Loudová Božena 16 — Kodýtek Vladimír 22 — Havránek Joroslav 25 — Konva'ina Vladimír 29 — WMocek Vladimír 33 — Mocek Jaroslav 34 — Navrátil Jiří 35 — Hruška Jiří 38 — Ing. Rejthárek Jiří 41 — Kout Miroslav 43 — MUDr. Šafaříková Helena 52 — Nevrlý Josef 48 — Deml Miroslav 58 — Talpa Karel 60 — Hezký Jaroslav 61 — Mlejnek Luboš 62 — Jiroušek Stanislav 68 — Dvořák Jaroslav 71 — Zámečník Josef 79 — Marek Miroslav 81 — Hlaváček Vladimír Mikulka Jaroslav Žižka Zdeněk Roušalová Jana Podle 8 39, odst. 2, písm. i), zák. č. 140/88 Sb. byla zvolena rada MěNV v NB: Josef Zámečník Ing. Eduard Drábek Bohuslav Novotný Miroslav Paclík Marie Moravčíková Stanislav Hudec Karel Talpa Václav Janouch Marta Heřmanská Miroslav Marek Současně byli zvoleni noví funkcionáři MěNV v NB: Vladimír Hrubý do funkce předsedy MěNV Vladislav Motyčka do funkce místo: předsedy MěNV Jaroslav Hezký do funkce tajemníka MěNV Všechny uvedené změny byly odsouhlaseny ke dni 6. 2. 1990. Na plenárním zasedání MěNV dne 27. 3. 1990 byli na základě výše zmíněných zákonů zvoleni poslanci: VO č. 82 — Hrach Ladislav, Sloupno 61 84 — Poddaný Miroslav, Sloupno 12 Současně byl z funkce místopředsedy odvolán p. Vladislav Motyčka. Do této funkce byl zvolen Ing. Eduard Drábek, CSc. V rámci rekonstrukce poslaneckého sboru ONV v HK byli do funkce poslance zvolení tito: občané našeho města: JUDr. ONV Karel Šprinc MUDr. Ludmila Navrátilová Vladimír Hrubý Pos'!ancem CNR' a členem jejího předsednictva se stal Ing. Josef Vondráček, ředitel SEŠ v NB. Na základě rozhodnutí většiny místních občanů a po schválení PZ v NB a PZ ONV v HK se Skřivany opět staly samostatnou obcí se svým MNV. Jaroslav Lauer — člen rady Ek RL CEL EE s: jp et Pro nemocnici Nový Bydžov bylo u Komerční banky v Hradci Králové zřízeno konto, které bude sloužit ke zlepšení technického vybavení a tím i péče o pacienty z naší spádové Pokud máte možnost a zájem na toto konto přispět, prosíme vás o zasílání finanční pomoci na adresu: KOMERČNÍ BANKA, HRADEC KRÁLOVÉ ČÍSLO KONTA: 2640-511 Zaměstnanci NsP Nový Bydžov Děkujeme E pp bb de p do oo 3
Strana 4
O ABY POST 8 BIT S MA A A MB S SUDET S MED SD SEE B SEZ A SEE A M SSZ ASZ SP M ÁMEDO SO OE S ST MODY S SED S MOB S AS MZE S ME S S PŘÍSPĚVKY POLITICKÝCH STRAN A HNUTÍ PŘED VOLBAMI P P E A ES Z ME B SEU S S S P B A ZE A E AU S U P AR I ADU S AU S ME I MU S MO S AUD I SE MU O ME P DE P MD S SEE S MU P SEE ČESKOSLOVENSKÁ STRANA SOCIALISTICKÁ „Vše pro vítězství svobody a demokracie!“ — toto heslo má ve svém štítu Čsl. strana socialistická. Ovšem heslo je heslo a jeho uskutečňování je věc jiná. Strana českých socialistů se svou více jak stoletou tradicí má samozřejmě bohaté zkušenosti z politické práce a nikdy nezradila heslo „Vše pro demokracii a svobodu". Již její zakladatel bratr dr. Klofáč, tehdy poslanec říšského sněmu ve Vídni, byl neohroženým bojovníkem za práva českého národa a za svo bodné a demokratické zásady pro všechny národy tehdejší Rakousko- Uherské říše, za což byl těžce perzekvován. Jeho boj však nebyl marný. Po vítězství dohodových spojenců v roce 1918 stál po boku těch, kdo se zasloužili o vznik naší samostatnosti a v prvních letech svobodného státu patřil k těm, kteří položili základy k republice sociálně spravedlivé, humánně a mravně na výši a plně respektující zásady demokracie. Tyto zásady nebyly v naší straně nikdy měněny a i nadále jsou a budou přísně dodržovány. Jsme stranou, z níž vyšly mnohé zasloužilé osobnosti, mezi jinými i dr. Ed. Beneš, dlouho'!etý místopředseda strany, později ministr zahraničí a po odchodu prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka prezident Budovatel. V jeho odkazu pokračujeme v budování našeho obrozeného státu celkově zdevastovaného dvaačtyřicetiletou totalitní mocí KSČ. My v našem městě jsme velmi důrazně šli za zredukováním počtu pracovníků MěNV. Také jsme značně po. mohli tomu, že byla v národním výboru zrušena převaha komunistů. Nyní zde máme zastoupení spolu s Občanským fórem a Čsl. stranou lidovou. Můžeme se pochlubit, že jsme byli mezi prvními na okrese, kde byl národní výbor změněn ve sbor rozhoduiící svobodně a demokrat'cty. Předseda MěNV je naším členem. Není to funkce záviděníhodná, situace v našem městě je katastrofální, stále a stále se objevují problémy, pozůstatky nezodpovědného rozhodování totalitního režimu. Nebude-li mít MěNV podporu občanstva, nedokáže tolik. zanedbaných problémů vyřešit. My však věříme, že naši občané mají svoje město rádi a že pomohou, kde bude třeba, a budou trpělivě a objektivně posuzovat těžkou práci MěNV. Musíme si všichni uvědomit, že si hodně času vyžádá, než se dostaví viditelné známky zlepšení života v našem městě. Každá pomoc, každá dob- : rá rada bude vítána. My vítáme do naší strany každého, kdo má naše město rád a chce mu jejím prostřednictvím pomoci. Jsme a zůstaneme stranou hájící sociální zá'my lidu, stranou podporující politický pluralismus a nekompromisně obhajující demokracii a svobodu. Přijďte mezi nás! F. Roudný, M : místopředseda zákl. org. ČSS »7« OBČANSKÉ FÓRUM PŘIJMOUT ODPOVĚDNOST ZA VLASTNÍ BUDOUCNOST Náš společný dům, Československo, byl před 42 lety v poměrně dobrém stavu. Po druhé světové válce, kterou jsme byli zasažení relativně méně než většina našich sousedů, jsme patřili k vyspělým evropským zemím. Převzali jsme nejen rozvinutou ekonomiku, ale mohli jsme navázat i na hluboké kulturní a politické tradice. Po válce jsme se dostali do zájmové sféry jedné z vítězných mocností. Komunistická strana po třech. letech převzala absolutní moc a nehodlala se o ni dělit s jakoukoli z da'ších domácích politických sil. Z toho vyp'ývá, že nese i plnou odpovědnost za to, co se dalších čtyřicet let v zemi dělo. Náš dům dostal nového majitele, který vyvlastnil majitele předchozí a mnohé z nejschopnějších obyvatel domu likvidoval. Dům se změnil ve vězení s h'uboce pokles'ou morálkou nejen věznitelů, a'e nakonec i vězněných. Dům měl hiuboké základy a pevné zdi. Dvacet let trvalo, než byla nesmyslným hospodařením spotřebována podstata vytvořená prací předchozích generací. Po vyčerpání zdrojů minulosti začal komunistický režim žít na účet budoucnosti. A tak v dal. ších dvaceti letech kleslo Československo ve všech srovnatelných oblastech společenského života na jedno z posledních míst ve světě. Současný stav našeho domu je tedy velice neradostný. Už to není pád jednotlivých tašek ze střechy, který byl ve své době vládci ignorován, už to není jen oprýskaná omítka, už je to hroutící se obvodové zdivo. Je to však stále a právě teď náš dům, od něhož si jednotlivé generace předávají klíče. V tomto smyslu je volební program: OF především programem záchrany domu. Naším základním cílem je opětovné zařazení Československa mezi vyspělé evropské země. Nemáme-li vstoupit do evropského společenství jako chudý příbuzný, očekávající milosrdenství a dary, musíme náš návrat žit nejen na tom, co je vyspělým zemím společné - politické demokracii a tržní ekonomice — ale i na tom, co může být pro Československo specifické. A to může být především schopnost přetvořit národní hrdost v ochotu k obětem. Politickou demokracii, tržní ekonomiku a ochotu k obětem tedy považujeme za tři dílčí cíle, společně pod. miňující dosažení cíle hlavního. Znamená to stát se spoluvlastníky svého domu, dokázat jej vyčistit od špíny, jedů a trosek, které se v něm nahromadily za posledních čtyřicet let, mít jasný plán oprav a nové výstavby, poučený i zkušenostmi našich úspěšných sousedů, a umět si dočasně odříci nákup nového barevného televi-. zoru v prospěch nákupu cíhel. Čím později začneme opravovat, tím budou tyto opravy nákladnější. Jsme si vědomí, že ochota k obětem není příliš populární cil volebního programu a že formulace tohoto
Strana 5
cíle může být ve volebním boji zneužita právě těmi, kdo způsobili naše ostudné zaostávání za vyspělým světem. Dnes nám ovšem nepomohou laciné populární sliby, zapomínané okamžitě po volbách, ale pouze skutečný pocit odpovědnosti vůči budoucnosti, na jejíž účet minulý režim žil. Nikoli jen budoucnosti státu, ale i suverénní občanské společnosti, tedy naší vlastní budoucnosti. Volební programy se v dnešní posituaci zužují na opěvování hodnot demokracie a tržní ekonomiky, spojené s kritikou předchozího mu. Takový postup však Občanské fórum pokládá za amorální.. Občané, kteří budou hlasovat pro kandidáty OF, vědí, že jim nenabízíme lehkou cestu. Ti, kdo přes verbální kritiku byli s minulým režimem vcelku spokojeni, protože od nich nevyžadoval příliš mnoho práce, by si měli uvědomit, že náš volební program od nich tuto práci až na hranici jejich schopností vyžaduje. Výsledky této práce však musí zůstat v rukou občanů, ne být anonymně přesunovány státem ve prospěch vlastní vinou neschopných. Budoucnost se před námi znovu otevírá. Náš dům se znovu může stát vyhledávaným místem Evropy. Naše revoluce však ještě definitivně nezvítězila. Zvítězí teprve tehdy, až překonáme bezvýchodný styl života na účet budoucnosti, až začneme opět stoupat vzhůru. Apelujeme proto na sebevědomé občanství každého z nás, nikoli na poníženou ustrašenost, která v nás byla dlouho pěstována. Neslibujeme, a!e vyzýváme k odpovědnosti. Připomínáme si slova Johna Kennedyho: „Neptejte se, co pro vás může učinit vaše země. Ptejte se, co můžete učinit pro svoji zemi vy.“ Občanské fórum Nový Bydžov »10« KOMUNISTICKÁ STRANA ČESKOSLOVENSKA PŘÍSPĚVEK NEDODALA »23« KŘESŤANSKÁ A DEMOKRATICKÁ UNIE Československá strana lidová, Křesťanskodemokratická strana, Kresťansko-demokratické hnutie a Svobodná rolnická strana. Konečně ve svých 55 letech mohu svobodně volit takovou politickou stranu, se kterou souhlasí hlas mého svědomí. Když jsem v minulosti „volil“, tj. hodil jedinou kandidátku Národní fronty do volební urny, vždy jsem si říkal: „To nejsou volby, to je divadélko, které musí hrát téměř celý národ." — A cítil jsem se jako ponížený, zdeptaný člověk, který je nucen dělat to, s čím nesouhlasí ... Při těchto volbách se cítím jako člověk svobodný, který se nemusí ohlížet napravo nalevo, zda může nebo má jít za plentu, který nemusí mít strach, že bude jediný z volebního okrsku, který tam nedá kandidátku, kterou tam téměř všichni dávají. Pocit svobody - to je jeden z velkých zážitků těchto demokratických voleb! Cítím přitom svou zodpovědnost, že svou kandidátkou dávám skutečnou politickou moc poslancům, aby pomáhali řídit náš stát a naši vlast k jejímu i našemu pozemskému i duchovnímu prospěchu. Tolik bych si přál, aby všech 26 kandidátek přehlasovalo kandidátku jedinou, aby se její kandidáti už nikdy opírat o svou moc a vracet kolo dějin zpět! . Spojte se všichni kandidáti všech politických stran a mějte na paměti jen pokojnou a prosperující budoucnost naší milé československé vlasti, ať je to opravdu ta „krásná země, země česká, domov nášt!" Za ČSL v Novém Bydžově: Miroslav Paclík A A MA S A MU S MOV A ME S MAE S SOAD SY S E S BDS SME S AMY S SOSEDY A EDA AI ME S MODO A OE S ST STD S SO MED S BEE M AED AI o POZVÁNKA DO MUZEA V letošním roce došlo v muzejní expozici ke zvlášť významným změnám. O další exponáty byly obohaceny oddíly pravěku a venkovského národopisu a zcela nově byla instalována poslední část expozice o vývoji města od konce 19. století do roku 1945. Návštěvník se tu např. seznámí s nejdůležitějšími volebními výsledky a se starosty města, s celoměstskými akcemi, se stavebními proměnami a s vývojem počtu obyvatel. Vedie dalších dobových fotografií a dokumentů jsou tu nově vystaveny i ukázky místních novin a inzerátů a nejzajímavější poh!edni ce. Jistě zaujmou také místní medaile, odznaky, taneční pořádky a pozvánky na p'esy. Promítané pásmo barevných diapozitivů přiblíží historii města a jeho památky. Expozice by!a dále doplněna o nový oddíl věnovaný životu a dílu profesora Bohumíra Nevyjela (1883 — 1915) a odkazu jeho dcery paní M. A. Novákové- Nevyjelové, která našemu muzeu darovala velké množství vzácných uměleckých předmětů. Mezi obrazy jsou zastoupena i díla následujících malířů - Raoula Dufyho, Vojtěcha Sedláčka, Antonína Hudečka, V ác!ava Špály a Willi Nowaka. Řadu dosud nevystavených exponátů návštěvník uvidí i v oddílu lidového umělce Václava Kudery - Křapíka. Poprvé jsou tu např. vystaveny i ukázky z hudební a literární tvorby a sochy T. G. Masaryka a Alexandra Dubčeka. Muzeum je od 1. května otevřeno pravidelně o nedělích a svátcích až do konce října, vždy od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin. Hromadné výpravy mohou muzeum navštívit po ohlášení předem i v dalších dnech. Přijďte si prohlédnout bohaté sbírky našeho muzea! Jj. P. AA S" ME S ED S AMY S MAD A ADU A MED S METY A MED S SKT AI KUE S SED S MOO S TDY A MOD O MY O | EDDY S S DY S DI S S SETE ST MOD P. 5
Strana 6
Je to již třiatřiícet let, kdy mým rodným městem, které tenkrát bylo ještě městem okresním, naposledy zněla přes celý měsíc červenec až do poloviny srpna, do bydžovské pouti, dostaveníčka chlapců, vycházejících s kytarou a rozsvícenými lampióny zpívat všem bydžovským dívkám, kdy se slavila v Bydžově stará, prastará studentská slavnost - merenda. Počátky merend sahají. do poloviny 18. století, kdy Marie Terezie dvorským dekretem ze dne 10. února 1746 bydžovským studentům o vagacích tu milost popřáti ráčila, by po dva dny tančiti a hodovati mohli. Ze toho studenti k potěše vlastní, ale i k poba. vení všech svých vrstevníků a občanů města náležitě využívali, svědčí skutečnost, že těchto merend bylo v historii mnoho. Ta naše poslední v roce 1957 měla pořadové číslo 129. Zda jich bylo skutečně tolik nebo o deset či o dvacet míň, to již nikdo nezjistí. Písemné záznamy v Merendní knize začínají až od roku 1841. Dokladů o merendách je však v městském muzeu, ale i v rukách pamětníků mnoho. Starý studentský prapor, se kterým studenti táhli na pomoc Praze, nový prapor z roku 1928, jehož žerď) je zdobena zlatými hřeby, zatloukanými do ní při každé merendě pantátou a panímámou a čestnými hosty. Pantáta a panímáma, představitelé studentů volení podle přesných pravidel, oblečení při merendě v bydžovském kroji, to byly symboly české státnosti, představitelé krále a královny ve vlastním státě. K nejvážnějším patronům merend vždy patřila sama starostlivá Univerzita Karlova, jejíž vysoký hodnostář vždy na merendu přijížděl, aby vzdal hold tradici i městu, z jehož rodáků pocházelo v minulosti tolik pro národ užitečných lidí, i jeden z rektorů univerzity Marek Bydžovský z Florentina. Jeho pamětní deska je na jednom z domů na náměstí. První merendy v 18. století byly asi jen slavnostmi, které studenti pořádali na konci prázdnin. Později se "však rozsah a duch těchto slavností měnil a získával zejména v době národního obrození výrazně vlastenecký ráz. V rámci merend se hrála česká divadla, pořádaly slavnostní akademie a bály, na nich se recitovaly vlastenecké básně, zpívaly národní písně, pořádala se shromáždění, na kterých ke studentům a veřejnosti promlouvalí význační představitelé národního života. Byl to např. F. L. Čelakovský, V. K. Klicpera, K. J. Erben a také Božena Němcová, která se zúčastnila necelý rok před svou smrtí studentské merendy v roce 1861. Tehdy dlela v Bydžově u příbuzných svého muže v hostinci U zlatého anděla. Tam jí přišli studenti zazpívat dostaveníčko a druhý den ji přivedli na svou akademii, kde recitovali její báseň Ženám českým a vzdali jí čest jako velké spisovatelce. Tyto dny, jak sama píše v dopise svému synu Joroslavovi, patřily k posledním šťastným dnům v jejím životě. Tenkrát byio. možné o merendách miuvit bez cenzury, proto se na nich sjížděli vlastenci. Tak tomu ovšem nebylo již v roce 1957. Studentské merendy postupně nobývaly na rozsahu. Každá generace k merendě něco přidala. V období první republiky již každá merenda představovala řadu tradičních kulturních, společenských a zábavních akcí, které vrcholily v období letních prázdnin volbou pantáty a panímámy, dostaveníčky, hlavními merendními dny o bydžovské pouti a končily merendním plesem v září. Před koncem merendy, dříve než započaiy přednášky na vysokých školách, pořádali studenti ještě švestkový výlet do b.ízkého okolí, kde v místní hospodě se vaořily švestkové knedlíky a studenti, ale i bývalí studenti a vážení otcové, závodili, kdo jich sní nejvíc. Vítěz byl vyhlášen švestkovým králem - Rex knedlikorum. Jeho kralování končilo švestkovým výletem o příští merendě. Tento švestkový výlet posloužil také fiktivnímu delegátu krajské konference ČSM 12. a 13. ledna 1957 k útoku na merendu. V Pochodní 18. ledna t. r. vyšel „Dopis z konference“, kde delegát Frantík, krom líčení budovatelského úsilí mládeže, uvádí i odstrašující případ bydžovských studentů, kteří „přestože jejich okres je jeden z posledních v kolektivizaci vesnice, chtějí soutěžit v tom, kdo sní kolik knedlíků". Co k tomu říci, než komunistický systém že celý nikdy A neměl! špetku smyslu pro humor a snažil se vždy zdiskreditovat všechno, co nebylo stranou organizováno, kontrolováno, co nevycházelo z komunistických a internacionálních tradic. Frantíkovi na jeho článek odpověděl tenkrát Bydžovák redaktor pražského rozhlasu Antonín Langr, sám aktivní účastník merendy z roku 1946 a i té naší. My, tehdejší studenti vysokých i středních škol - Bydžováci - jsme se již v létě 1956 dohodli, že po 11 letech, od roku 1946 se merenda nekonala, obnovíme svou starou studentskou slavnost. Bylo třeba se nejdříve dozvědět něco o tradici samé, poznat základní historická fakta a nasát do sebe „ducha merend". Scházeli jsme se s pamětníky merend z let 1921, 1928, 1934, 1946 a začali jsme svádět první boje s komunistickými ideology a funkcionáři ve městě. Ustavili jsme merendní výbor, který jsme pak museli přejmenovat na merendní komisi a studentskou merendu přejmenovat na „merendu studentů a mládeže Novobydžovska“. Ty boje o merendu pokračovaly až do jara 1957, jak o tom svědčí popularita, kterou dal merendě Frantík. Mezitím již jsme uspořádali Ples mládí, abychom získali počáteční kapitál, potom dvě literární pásma, Slavnostní akademii, Koncert rodáků - profesionálních umělců z Bydžova, řadu dalších drobných podniků, při kterých jsme se scházeli a dobře a kulturně se bavili, V květnu jsme uspořádali další ples na společenské úrovni dnes nevídané a při. pravovali se na letní vyvrcholení merendy. Vydávali jsme nepravidelník Merendní listy a v letních měsících Chlum s nedalekou Venturkou býval častým cílem vycházek i o merendách Foto J. Prokop
Strana 7
Večerní Bydžov, místní konkurenční list Večerní Prahy. Namísto majálesu, muselo se totiž při tom všem toké studovat, jsme připravili na konec června Juvenáles, bujné slavnosti mládí, s průvodem, tancem, atrakcemi a šprýmy po celé dva dny. Začátkem července jsme zvolili ze svých řad pantátu a panímámu a v den volby jsme panímámě Evě Podlipné zozpívali první dostaveníčko. A potom každý den od setmění až do večera do jedenácti s kytarou a lampióny obcházelo 25 zpěváků systematicky jednotlivé části města a letním večerem zněly k potěše početného publika a opěvované dívky nejhezčí milostné písně. První neděli po sv. Vavřinci se slaví v Bydžově pouť a další den posvícení. Sjeli se rodáci, čestní hosté, k nimž patřil prorektor Karlovy univerzity MUDr. Prošek, zástupce brněnských vysokých škol Dr. Blažke, spisovatel Karel Konrád, pantátové a panímámy předchozích merend, ale i nejstarší žijící absolvent bydžovského gymnázia akademik a vědec světového jména prof. Bohumil Němec. Ten však již nesměl na hlavní nesti promluvit. Když totiž se po celé republice rozletěly plakáty se zele. ným praporem a letopočty 1746— 1957 a s nápisem 129. merenda studentů a mládeže novobydžovska, nastalo v hlavě kteréhosi člena ÚV KSČ krátké spojení, z něhož barvitě zablýskaly události minulých let a měsíců — studenti Bydžov, selská jízda Nechanice 1948, studentské bouře v Polsku a maďarské události 1956. Lze se tomu divit? A už jsme začali chodit na koberec a byli jsme dobře sledováni. Svoje dostal krajský i okresní výbor strany i krajský SSM (okresní prakticky neexistoval). K nám poslali dva kurátory, pracovníky krajského výboru SSM, kteří nám všechno cenzurovali, prostě nás hlídali, abychom " „neujeli“". Všechno mělo svou dohru a několika z nás hrozilo z vysokých škol. Přišla též revize na finance, které jsme si sami vydět!ali, protože žádný nám nic nedal. Rukopis Pomněnek, tradičního almanachu, který vycházel na závěr každé merendy a jehož rukopis jsme odevzdali do tiskárny, si straničtí pracovníci v tiskárně vyzvedli a už jsme jej neuviděli. Zůstalo v nás však všechno, co jsme v tom roce merendy, který jsme ukončili slavnostním plesem (hrál na něm orchestr Vlastimila Kloce z Prahy - pamětníkům to něco říká), prožili. Přátelství, lásky, vzpomínky a trvalé přání znovu a znovu se scházet, přestože jsme nebyli stejný ročník, a zazpívat si Kdo v tom našem Bydžově v mládí studoval nebo Gaudeomus. Marně se neříká, že zazpívá-li si někdo o merendě Gaudeamus, nezapomíná, nemůže zapomenout. V rámci hlavních merendních dní se uskutečnil alegorický průvod, byla otevřena výstava z historie merend, uskutečnila se zahradní slavnost s tanečním parketem a atrakcemi studentského vtipu a humoru, druhý koncert rodáků. V předvečer hlavních merendních slavnostní zazněl vždy z věže děkanského chrámu nebo z věže spořitelny Gaudeamus, zazpívaný studentským sborem nebo odtroubený kvartetem pozounů. K tradičním atrakcím patřil i fotbalový zápas, hrající se až do úplného vyhlazení některého z rivalů „medici versus právníci“ anebo „krev za krev*“. Třiatřicet let je dlouhá doba, a letos se to již nestihne. Kdykoliv jsme se v minulosti společně setkali, vždycky se objevila otázka, kdy bude příští 130. merenda? Zůstala většinou bez odpovědi, i když jsme nepřestávali věřit, že síla tradice, tak blízké studentské duši, se musí prosadit. V posledních letech jsme ale již věřit přestali. Zdálo se nám, že duch studentských majálesů a merend, duch vlastenectví, životní opravdovosti, studentské aktivity, vtipu a veselí v našich dětech a vnucích vymizel. Poslední měsíce nám ukázaly opak. A teď je ten čas a teď je tady generace, která, chci věřit, znovu vzkřísí tradici novobydžovských studentských merend. Píši o tom proto, abych ji těm dnešním studentům středoškolákům a vysokoškol!ákům v Bydžově připomněl, abych alespoň stručně naznačil, o co jde. Ještě tady jsme a ještě mnoho pamatujeme. Máme i mnoho fotografií, amatérský i televizní fiim. Jen jedinou věc se nám nepodařilo tenkrát v roce 1957 uskutečnit - švestkový výlet. To už to proti nám jelo, a tak aby Frantík, delegát krajské konference ČSM, nemusel mít obavy o studentské žaludky, švestkový výlet se nemohl konat. Sluší se však připomenout, jak významně nám tenkrát pomohly podniky . Průmysl mléčné výživy, v jehož závodní jídelně se ko. nal slavnostní oběd pro téměř stovku čestných hostí o hlavních merendnich dnech, JzD Zábědov a tradiční patron: bydžovský pivovar, vedený dobrým panem sládkem Karlem Hájkem, tiskárna a řada bývalých studentů a příznivců, kolegové Standa Hůttl, Antonín Langr, Jiří Kabelák, Láďa Zajíček a další. ! Tož tedy Vivat 130. merenda! Vivant seguentes. Ing. Jindřich Bradna, ceremoniář 129. merendy SOKOL ZNOVU OŽÍVÁ 25. duben 1990 se stal památným dnem bydžovského Sokola. Ten den se totiž na pozvání přípravného výboru sešli ve své staré bydžovské sokolovně členové této jednoty, aby vyslechli zprávu o přípravách znovuzřízení jednoty v našem městě a aby si pohovořili a budoucnosti své jednoty. Zájem byl tak veliký, že se účastníci sotva vešli do sálu bývalého sokolského loutkového divadla. Tělovýchovné a kulturní vystoupení dalo jednání slavnostní ráz, takže diskuse trvala až do sedmé hodiny. Celé jednání schůze vedl předseda přípravného výboru Sokola br. Ferdinand Pavelka. Schůze se účastnili také hosté z okresního výboru Sokola z Hradce Králové, starosta města VI. Hrubý a další čestní hosté. Účastníkům se schůze tolik líbila, že si slíbili, že se za měsíc, t. j. dne 21. května v 17 hodin odpoledne, opět sejdou, aby se poradili, jak dál budou čovat ve své prácí pro vzkříšení sokolské myšlenky, která byla v minu. lých 42 letech tak pronásledována a potlačována. Přípravný výbor SOKOLA SOUTĚŽ PRO VÁS! KDE STOJÍ TATO SOCHA? Odpovědi zasílejte na adresu naší redakce. Vylosovaného výherce odměníme knihou.
Strana 8
T. G. MASARYK A NAŠE MĚSTO Nepříznivé politické poměry předchozích desetiletí, přerušené jen krátce pražským jarem 1968, vedly k absurdní situaci. Rok co rok jsme bezduše oslavovali výročí událostí a politiků velkého východního souseda, ale hlásit se ke vzniku vlastního samostatného státu a k odkazu jeho předních osobností bylo považováno po většinu doby za nepřípustné. Jestliže za okupace zahájili nacisté a kolaboranti tažení proti symbolům národní a státní suverenity, bylo to z hlediska záměrů agresora pochopitelné. O to hrůzněji potom působí, co následovalo po únoru 1948 z podnětu nás samých, některých našich lidí. Povědomí demokratické. kontinuity tak bylo už třikrát násilně přerváno, ale zničit je úplně se přesto nepodařilo. Žel, čas nelze zastavit, neúprosně připisuje léta všem. Prožité vzpomínky z dospělosti na našeho prvního prezidenta mohou mít už jen dnešní sedmdesátníci a starší občané, nynějším šedesátníkům bylo v roce Masarykova úmrtí teprve sedm let! Střední generace už je odkázána jen ra nepřímé poznání a vinou uvedených poměrů ví většinou o životě a díle T. G. Masaryka jen velmi málo. Pro mladší a nejmladší generaci zůstává zatím téměř neznámý. O Masarykovi se i do Nového Byd. žova dostávaly první zprávy hlavně ve spojení' s jeho bohatou činností na obnovené české univerzitě v Praze od roku 1882. Zvláště na gymnáziu věděli o Masarykově statečném postoji -ve sporech o Rukopisy, kdy s rizikem nepochopení, urážek a pomluv hájil a uhájil právo a povinnost říkat národu pravdu, byť byla i bolestná. V devadesátých letech zauja! veřejnost především pracemi o smyslu dějinného vědomí pro současnost a úvahami o smyslu života. Z bohaté mozaiky myšlenek byl pokrokovým lidem blízký odsouzením p'aného radikalismu a důsledným požadavkem skuteč. ně jednat. Těmito zásadami se Masaryk řídil po celý další život. Koncem roku 1914 odchází do zahraničí, riskuje život vlastní i své rodiny doma a s neuvěřitelnou aktivitou mladíka zahajuje ve čtyřiašedesáti letech široce založenou akci, boj za samostatný stát. Čeká ho úmorná každodenní práce, dlouhodobé přesvědčování politiků, vědců a dalších občanů ve Francii, Anglii, Rusku a ve Spojených státech. Vývoj válečných událostí a spolu s ním změněné poměry v Rakous ko-Uhersku nakonec vedly k novým diplomatickým | krokům dohodových států a k úspěšnému dovršení osvobozenecké akce. 18. října 1918 Masaryk ve Washingtonu podepsal deklaraci nezávislosti a 28. října byla vyhlášena samostatná Československá republika i doma. Za vzrušené nálady dne 14. listopadu zvolilo Národní shromáždění prvního muže odboje — ještě v nepřítomnosti — prvním prezidentem. Když viížděl 21. prosince 1918 do Prahy, provázely ho nadšené všech generací ovace lidí a všech vrstev. Josef Hůza z Hlušic, komorník prezidenta Masaryka Oficiální rakouská válečná propaganda Masaryka očerňovala a policie stíhala každého podezřelého ze spolu. práce s emigrací. Mezi statečné stoupence Masarykovy zahraniční akce patřil i profesor Oskar Butter, který v letech 1913 až 1917 vyučoval na novobydžovském gymnáziu. Profesor Butter byl předním členem tzv. mafie skupiny politiků, která byla v tajném spojení s českou politickou emigrací. Zásluhou profesora Buttera se také do Nového Bydžova dostávaly zahraniční tiskoviny. Na žádost profesora Buttera a Ladislava Živného, odborného učitele měšťanské ško:y, byl také v únoru 1915 obstarán pas určený pro tajný odchod dr. Edvarda Beneše do zahraničí.. Riskantní úkol úředník okresního hejtmanství František Řezníček. I když nakonec dr. Beneš uvedeného pasu nepoužil! a získal jiný pas Miroslava Šíichy, zůstává čin Františka Řezníčka příkladem statečného a vlasteneckého postoje jednoho z občanů našeho města. Z nedalekých Hlušic pocházel ruský legionář Josef Hůza, který byl nejdříve Masárykovi jako osobní sluha za pobytu v Rusku v roce 1917 a od té doby ho věrně i za prezidenství jako komorník. Pan Hůza přežil svého prezidenta o necelý půlrok, Nově vzniklá republika přijala rozporné dědictví habsburského mocnářství a čekaly ji za nové konstelace evropských sil nelehké a v některých směrech tehdy neřešitelné problémy. Za těchto poměrů autorita Masarykova výrazně přispěla k zakotvení obec. ných demokratických základů, jimiž se tehdejší Československo odlišovalo od sousedních států. Přes odpor představitelů některých politických stran Masarykův příklad získával stále početnější stoupence. Hluboká úcta k prvnímu muží státu přecházela často až k jakémusi mýtu jeho osobnosti. Z dějinných souvislostí je to pochopitelné a ani Masaryk, ač sám s podobným přístupem nesouhlasil, nemohl se tatiíčkovské legendě ubránit. Zůstává historickou skutečností, že naše republika nepoznala jiného politika s tak velkou autoritou a že v úmrtní den 14. září 1937 a v dalších dnech loučení s prezidentem Osvoboditelem nebylo už nikdy jindy tolik upřímného a hlubokého žalu po celé zemi. Vztah občanů našeho města k Masarykovi v letech první republiky byl trvale vyjádřen v několika místních názvech. Už v květnu 1919 byla původní Královéhradecká ulice přejmenována na Masarykovu a v roce 1923 dostalo Masarykovo jméno naše náměstí. V této souvislosti se uvedená ulice stala ulicí: Rašinovou. Dvakrát naším městem Masaryk projížděl. Při první cestě vlakem do Hořic dne 10. července 1926 před desátou hodinou z vlaku vystoupil, byl přivítán zástupci okresu a města za velké účasti obyvatel z města a okolí, podepsal se do pamětní knikovný projev. Podruhé projížděl měshy a k přítomným pronesl krátký dětem automobilem — 24. května 1929 před třináctou hodinou na zpáteční cestě z Hradce Králové. V předvečer pětaosmdesátých naro. zenin jmenovalo obecní zastupitelstvo Masaryka dne 6. března 1935 čestným občanem města. Po Masarykově smrti měl být ve městě postaven jeho pomník, ale uskutečnění záměru zabránily trag'cké události Mnichova a 15. března 1939. Přes těžká léta nacistické okupace musely všechny symboly české státnosti zmizet a teprve osvobození v květnu 1945 otevřelo cestu k novému životu republiky. Po odhalení pamětní desky prezidentu Edvardu Benešovi od hořického sochaře Karla Samohrda dne 16. června 1946 (pvůvodní deska z radnice z roku 1936 od Zdeňka Dvořáka byla, žel, za okupace zničena) byla dne 8. září 1946 odhalena i pamětní deska T. G. Masarykovi od téhož autora. Oba bronzové reliéfy na žulových deskách ale nezůstaly při vchodu do radnice diouho. V roce 1952 byly odstraněny a Masarykovo náměstí bylo přejmenováno
Strana 9
Starosta města JUDr. Fr. Formánek vítá 10. července 1926 T. G. Masaryka na novobydžovském nádraží na Mírové. Uschované desky se mohiy krátce vrátit na svoje místa ještě jednou. Po slavnostním znovuodhale. ní dne 17. listopadu 1968 je však už v roce 1970 čekalo nejen odstranění, ale úplné zničení! Po všech peripetiích a letech nedobrovolného mlčení můžeme konečně splatit velký dluh. Novobydžovské náměstí nese opět Masarykovo jméno a v příštím roce se na radnici objeví znovuzřízené reliéfní desky s portréty T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Oprávněný návrat Masaryka do dě. jin města a povědomí jeho občanů by však neměl mít nic společného s ob. novováním legend a mýtů. Masarykovo dílo je rozhodně nepotřebuje. Je natolik bohaté, inspirující a živé, že samo o sobě promlouvá k současnosti srozumitelným a přesvědčivým hlasem, tak blízkým našim snahám a novou demokratickou společnost. Jaroslav Prokop „ V těchto dnech se rodí nová doba. Učtuje se s nedávnou minulostí a navazuje se na demokratické ideály našich dějin. K' těmto ideálům patřila a patří i Tyršova sokolská myšlenka. Loňské výročí od založení Sokola novobydžovského je příležitostí k výzvě ke spolupráci při novém rozkvětu so. kolské myšlenky k retrospektivě, která dosvědčí bohatou minulost tělovýchovného hnutí v našem městě — i když právě otázka data založení naší sokolské jednoty bývá vykládána různě. Mám před sebou dva příležitostné tisky, které si vzájemně zdánlivě odporují: PAMÁTNÍK SOKOLA NOVO. BYDŽZOVSKÉHO vydaný na oslavu padesátiletého trvání jednoty v roce 1931 a pozvánku na SLAV. NOSTNÍ AKADEMII k 100. výročí založení Sokola novobydžovského z roku 1969. Vzpomínali jsme 108. výročí anebo 120. výročí založení sokolské organizace v našem městě? Mohli být náši předkové tak nepochopitelně zpozdílí, aby se k Tyršově myšlence, která itehdy uchvátila celý národ, hlásili teprve s devatenáctiletým zpoždě: ním? Podrobnější odpověď bychom asi nalezli v KRONICE jednoty, ale tu se, bohužel, prozatím nepodařilo objevit a to i přes rozsáhlé pátrání: Fédi Pavelky. Naštěstí Památník z roku 1931 přinesl ve stati K. Purmana „Z dějin Sokola novobydžovského*“ zřejmý | výpis nejdůležitějších | dat z této kroniky. Zde se tedy dozvídáme, že „sokolská myšlenka zapustila kořeny v Novém Bydžově již na sklonku let šedesátých minulého století" přičiněním několika místních vážených občanů (náš Památník jejich jména uvádí), kteří dne 21. června 1869 oznámili městské radě písemným podáním, že zřizují v Novém Bydžově „Tělocvičný spolek spojený se sborem hasičským', jehož stanovy k vyššímu schválení již předložili, a žádali současně, aby spolku tomuto dovoleno bylo v tělocvičně pro zdejší školy určené a „na Sádkách' umístěné své cvičení konati...7 Městská rada tehdy novému spolku povolila nejen používání školní tělocvičny, ale i škol. ního nářadí. : Tělocvičná organizace byla tedy v našem městě ustavena již sedm let po založení „Tělocvičné jednoty pražské', která teprve v roce 1864 byla přejmenována na „Sokol pražský'. Nebylo nic neobvyklého, že naše tělocvičné jednoty zpočátku neměly ve svém názvu označení „,Sokol'; a také nebylo na českém venkově tehdy nic neobvyklého, že byly zakládány společně se spolky hasičskými. Asi bylo i pro úřady povolování spolkové činnosti s takovým zaměřením přijatelnější. Naše jednota si v prvních letech po svém založení vedla velmi čile, jak vyplývá z poznámek v našem Památníku, v němž K. Purman uvádí, že jednota tehdy „udržovala přátelské styky nejen s druhými spolky v městě, ale i se sokolskými jednotami v jiných českých městech, zejména se Sokolem v Lomnici n. P., který ji zval, aby v neděli dne 9. června 1872 přistoupila k župě..., a se Sokolem kutnohorským, který dne 7. srpna 1872 večer uspořádal výlet přes Labskou Týnici a Chlumec n. Cidl. do Nového Bydžova a byl uvítán Sokolem a Zpěváckým spolkem dne 18. srpna o 9. hod. ranní blíže Zábědova". Vyplývá z toho také, že turistika (i noční) byla už tehdy jednou z hlavních náplní sokolských jednot... Náš Památník uvádí z tohoto období ještě datum 25. ledna 1874, kdy jednota uspořádala „kostumní ples' - vlastně první „šibřinky', „které byly tehdejším c. k. okresním hejtmanstvím povoleny, když obec podala zprávu, že pořadatelé jsou osoby zcela spolehlivé." V dalším odstavci jsou pak někteří vedoucí činitelé jednoty z tohoto období uvedeni: „Starostou jednoty byl Vavřinec Rejthárek a po něm Jan Štorch, jed. natelem K. Kavka, učitel, a náčelníkem František Fousek, učitel. Jiných zpráv se o tomto prvním Sokolu novobydžovském nezachovalo a ani nevíme, kolik měl členů", uvádí s lítostí K. Purman. V archívu Sokola, který je nyní v depozitáři našeho městského muzea, se prof. Jar. Prokopovi podařilo získat i některé další velmi zajímavé údaje z tohoto prvého období, s nimiž čtenáře Novobydžovského zpravodaje seznámí v příštím čísle. Zmíněný ,„kostumní ples' dne 25. ledna 1874 byl zřejmě poslední společnou akcí spolku, který byl zaměřen dvojím směrem. Neboť, jak náš Památník dál uvádí, v roce 1874 byl zřízen v Novém Bydžově samostatný sbor dobrovolných hasičů. Tělovýchovná myšlenka tím u nás ztratila jednu z dobových motivací a pravděpodobně i několik hlavních organizačních činitelů.. A tak o tři roky později „dne 26. dubna 1877 oznámil městský úřad okresnímu hejtmanství, že spolek ,Sokol' po utvoření Spolku Pokračování na str. 10
Strana 10
dobrovolných hasičů zastavil úplně svou činnost a členové jeho z největší části přestoupili k spolku hasičskému." Již na rok 1882 byl svolán do Prohy první všesokolský slet. Záznam K. Purmana v našem Památníku sice neuvádí účast naší jednoty jako celku a na tomto sletu, ale celonárodní rozruch, který předcházel této slavnosti, byl zřejmě posledním podnětem k oživení Tyršovy | myšlenky i v našem městě. V srpnu r. 1881 byly vypracovány „k podnětu několika mladých vlasteneckých mužů“ nové stanovy a „již 12. září konána první valná hromada této nově založené jednoty za účasti 31 členů...". Z těchto a následujících údajů vyplývá, že tělovýchovná myšlenka měla v našem městě i po roce 1877 své zanícené zastánce a propagátory. Svědčí o tom už to, že náčelníkm oži. vené jednoty se opět stal Frant. Fousek. Tuto kontinuitu nově založené jednoty s jejím prvním údobím uznává i shora uvedený Přehled veškerých jednot sokolských v Památníku Sokola pražského. Podle všech těchto skutečností můžeme na naši otázku z úvodu odpovědět, že jsme loni vzpomínali už 120. výročí od založení Sokola novobydžovského plným právem. Výpis z našeho Památníku ale dokončíme. Z počáteční činnosti nově oživené jednoty K. Purman uvádí několik úspěšných akcí, které dosvědčují; že Tyršova myšlenka u nás od ro ku 1882 kolem sebe shromažďovala stále víc a víc nadšených vyznavačů a příznivců: Dne 12. února 1882 uspořádány opět šibřinky, které se „skvěle vydařily'. Dne 13. a 14. července se naše jednota zúčastnila výletu: pořádaného Sokolem kolínským do Brna a Sloupských jeskyň. Dne 4. března 1884 konáno v sále „na Kopečku' veřejné cvičení za účasti 22 cvičenců, „mezi nimiž byl i... br. Frant. Kabelák st., tehdáž vynikající borec." Ano, jde opravdu o zokladatele divadelní dynastie Kabeláků v našem městě'. A zde je vhodné poznamenat, že mnohé sokolské jednoty v té době spolupracovaly s divadelními | spolky | anebo (zvláště v menších obcích) i samy tuto osvětovou činnost spojovaly se svým národním osvobozeneckým hnutím. Nebudeme se tedy divit, že Frant. Kabelák st. kromě své práce pro divadlo zastával v letech 1890 až 1894 i funkci náčelníka v naší sokolské jednotě. A když už jsme u tohoto vůdčího postavení, stojí z ieho historie za zmínku, že před Fr. Kabelákem funkcí náčelníka zastával tak dlouho jen B. Čížek a déle (ve. dvou údobích) snad zmíněný Frant. Fousek. Ale legendární v této funkci se stal Karel Fuchs, který bvl náčelníkem iednoty s jednoroční přestávkou od roku 1897 celých 24 let a oak ieště převzal na dlouhá ft úkol starosty. Za války jsme mu. už jako čestnému starostovi, uspořádali nohřeb. kterů: pozornost i. gestapa. V tomto nebezfo pečném období v době okupace byl náčelníkem Ota Kazda. Funkce náčelnice je u nás evidována od r. 1916. Nejdéle tuto funkci zastávala Olga Josková — od roku 1928 až do let poválečných. To však je už příliš mladá historie... Vraťme se ještě do minulého století a připomeňme si několik dalších dat z osmdesátých let: Dne 6. července 1884 se uskutečnila slavnost svěcení praporu Sokola novobydžovského „za účasti všech místních a mnoha okolních spolků a četných jednot sokolských ... K slav. nosti té pozván byl i sám vůdce Sokolstva Dr. Mir. Tyrš, jenž byl již tehda churav. Omluvil se dopisem, psaným měsíc před svou smrtí, v němž přeje jednotě bydžovské všeho zdaru." Dne 31. května 1885 bylo v Novém Bydžově uspořádáno „s úplným zdarem první župní veřejné cvičení ve vile (na zahradě?) tov. Jos. Bromovského..." Odtud již Sokol novobydžovský opravdu mohutněl. Z následujících údajů nás zvláště upoutá účast významných sokolských osobností na dalších župních sletech, které byly v našem městě uspořádány na přelomu století: „Druhého župního sletu (1893) zúčastnil se jako slavnostní řečník tehdejší starosta: COS br. Dr. Jan Podlipný, třetímu (r. 1902) přítomen byl náčelník ČOS br. Dr. Jindra Vaníček se svým náměstkem br. Aug. Hellerem a členem předsednictva br. Klenkou." To všechno jsou jména, která naši tělovýchovu proslavila a která dodala lesku a vážnosti tělovýchovným slavnostem i v našem městě... Potud nejzávažnější data, která nám v Památníku z roku 1931 zaznamenal K. Purman. Vyplývá z nich zcela přesvědčivě, že po čtyřleté přestávce navázala sokolská jednota v našem městě velmi úspěšně na své prvé údobí a že se u nás od té doby stala ve spolupráci s některými dalšími spolky „střediskem ruchu národního"'. Zůstaňme ale ještě chvilku: nad stránkami našeho Památníku. Velmi nás zaujme také stať Eduarda Týnka o stavbě naší sokolovny. Práce na této stavbě byly zahájeny podle projek. tu významného pražského architekta Fr. Krásného zjara r. 1927 a již „... 31. července 1927 položen slavnostním způsobem základní kámen. Do podzimu téhož roku dospěla stavba pod střechu(!) a ponechána přes zimu. Hned zjara r. 1928 zase v procích pokračováno a dne 30. září 1928 na paměť 10. výročí naší státní samostatnosti odevzdána nová sokolovna.... slavnostním způsobem novému účelu.“ Snad i toto nedávné šedesátileté výročí stojí za zmínku. Nejen jako vzor pro naše stavbaře, pokud jde o délku prací, ale především proto, že tato stavba patří k ozdobám našeho města. Velmi zajímavé jsou také údaje o finančním zajištění stavby sokolovny (byla postavena celkovým | nákladem | tehdejších | Kč 1,422.863.20). Taková byla stručná historie naší jednoty před světovou válkou. Ale... Všechny tyto události, popisované K. Purmanem a Ed. Týnkem, byly jistě mnohem podrobněji zaznamenány v postrádané KRONICE. Obracíme se proto na naši tělovýchovnou veřejnost s prosbou o pomoc, která by mohla vést k jejímu nalezení. K historii sokolského protifašistického | odboje za okupace (o kterém jsme psali v našem Zprovodaji před pěti roky) patří i to, že po celou válku tuto kroniku spolu s archivem jednoty obětavě a odvážně ukrýval ve svém bytě z titulu vzdělavatele jednoty odborný učitel br. Jan Drábek. Podle jeho sdělení byl spolu s kronikou jako vzácná pa. mátka uchováván i knižní upomínko: vý dar jugoslávského Sokola. Po válce byly tyto upomínky vráceny do spolkových místností v sokolovně. Do jejich osudu však zasáhly události v roce 1948. XI. všesokolský slet se tehdy stal první mohutnou manifestací proti diktatuře jedné strany. Několikerá reorganizace tělovýchovy, která následovala v příštích letech, měla za hlavní cíl především postupnou likvidaci Československé obce sokolské a umlčení sokolské činnosti. V té době byl archiv naší jednoty rozumnými lidmi naštěstí předán do městského muzea — ale už bez kroniky a také bez Tyršova dopisu z r. 1884 a bez knižní upomínky Sokola jugoslávského... Nemůžeme uvěřit, že by se tyto vzácné památky, které přečkaly tolik desetiletí včetně první a druhé světové války, v naší době nenávratně ztratily. Snad zůstaly někde zasuty, opomenuty anebo dokonce uschovány pro tyto dny. Prosíme proto především bývalé tělovýchovné pracovníky (event. jejich pozůstalé rodiny), aby se upamatovali, kde byly ty. to dokumenty uloženy, popřípadě komu by'y předány, a aby tak pomohli tyto památky vrátit nově oživené jednotě Sokola novobydžovského. Chtěli bychom na stránkách této naší kroniky dopsat historii minulých desetiletí a poděkovat činovníkům naší tělovýchovy za pomoc, kterou poskytli v oddílech ZRTV při udržení a šíření Tyršových myšlenek i v době nesvobody. Neboť sokolská myšlenka nebyla u nás nikdy umlčena úplně ani ve městech, ani v jednotách na venkově, kde dokonce ani žádná reorganizace se neodvážila název Sokol u tělovýchovných jednot zrušit. A chtěli bychom v nových kapitolách naší kroniky oslavit i nový rozkvět Tyršovy myšlenky v právě narozené třetí svobodné demokratické republice, v o duchu nových, moderních tělovýchovných směrů, ale se zdůrazněním tradic humanitních ideálů bratrství.“ Miloslav Provazník
Strana 11
Vážení přátelé, vracím se opět k vám s druhým dodatkem k již ukončenému seriálu „Bydžovských úsměvů“. (Dodatek 2.) BYDŽOVSKÉ ÚSMĚVY Z vyprávění FRANTY ŘEZNÍČKA Seděl jsem totiž pohodině v sobotu 7. 4. odpoledne v křesle, popíjím Vitakávu a tu z hradeckého rozhlasu zazní jméno Bydžováka. Nato krátká gratulace a hezká písnička. Nezbývá než přijmout tuto gratulaci jako nesmlouvavé konstatování, že BYDŽOVÁK ZDENĚK SMUTNÝ JE SEDMDESÁTNÍKEM „Ten pachoiek", odlehčím si — ještě předevčírem byl u mne, debatíme o podrobnostech Bydžovských písniček a on, i přes naše kamarádské vztahy, se vůbec o svém kulatém jubileu ani slůvkem nezmíní". — Noše přátelství má totiž své kořeny v dobách nejkrásnějších — mládí. To nás již začínaly pojit společné zájmy, prvořadě divadlo. Snad to bylo dik. továno osudem, že jsme ve zdejší Divadelní jednotě „Jirásek“ začínali oba svá prvá vystoupení v r. 1935 ve hře se zpěvy „Betlém“. Pak to byl a dodnes zůstává zanícený patriotický vztah k Bydžovu a jeho povšechnému dění, jeho kultuře, písním s bydžovskými autory a v neposlední řadě naše příspěvky do Novobydžovského zpravodaje, plnící nejenom účel informativní, ale i přinášet čtenářům trochu oddychu a potěšení. Kdo by neznal našeho jubilantal Potkáte ho v ulicích, na náměstí, stále upraveného a důstojného — ale stejně mu v očích dříme jakési šibalství. Když s ním promluvíme, je nám najednou nějak dobře. Jeho slova, povětšině humorně laděná, zbavují nás jakéhokoliv ostychu, konvenčnosti a vyvolávají na našich tvářích úsměvy. A po rozchodu cítíme se osvěženi jako douškem čisté, chladné vody z lesní studánky. Víme však všechno o našem Zdeňku Smutném? Rozvineme-li film jeho života a promítneme-li jej na plátno dnešních dnů, žasneme, co v něm stačil udělat, co rozdal a rozdává v oblasti kultury a jakou to má nesmírnou hodnotu. Podařilo se mně jakýmsi „podtrhem“ či úskokem získat od něho k nahlédnutí jeho osobní archív kulturní činnosti. Má v něm detailně podchycenou každou divadelní hru, v níž hrál, všechny spoluherce, režii, kritiky z novin, počet repríz, hry zájezdní a nepřeberné množství foto. grafií. Tím jsem získal perfektní podklady pro přiblížení jeho osobnosti a mohu vykonstruovati přesný profil pro tento oslavný článek. Neví a ani netuší můj záměr; to bude pomsta za to, že utajil, (zřejmě úmyslně), své biížící se jubileum sedmdesátky. A tak ji tímto článkem odkrývám! Ale nejen to, odkryji naší veřejnosti vše, co jeho život naplňovalo — a věřím — ještě dlouho naplňovat bude. Suchopárnost dotazníkových dat zkrátím jen na několik vět — jsou ale k úplnosti nutná: Narodil se 10. dubna 1920 v Janovicích, malé vesničce, kam bys z vršku starobydžovského kopce dohodil kamenem. Ale krátce po narození stěhují se rod'če do Bydžova, takže je skoro křtěný Cidlinou. Jeho otec měl cukrárnu v nynější Smetanově ulici a bude se zdát nevěrohodné, že přímo vedle, jen domovní zdí, byla konkurenční cukrárna pana Stibora. Jak mohl pan Smutný v této extrémní konkurenční situaci. obstát a zajišťovat rodině běžný životní standart, když mimo to bylo v Bydžově ještě 10 cukrářských živností? Vysvětlení je jednoduché. Otec Zdeňka byl vynikající odborník ve své profesi a svými kvalitními výrobky získával zákazníky nejen z nejbližšího sousedství, ale byl vyhledáván občany z celého města i okolních obcí. „Údohlavé ženě“ Syn Zdeněk po vystudování reálného gymnázia zde pracoval v bydžovském peněžnictví, a když došlo ke zrušení okresu, přešel k Okresnímu stavebnímu podniku. Posledních 15 let své aktivní služby věnoval se práci na finančním odboru ONV v Hradci Králové. Při zaměstnání studoval Institut ministerstva financí, kde úspěšně složil svoji druhou matur:tu. Následné řádky mají však podstatně dokreslit a vystihnout jeho lásku k Bydžovu, kterému — pokud to okol. nosti jen trochu dovolily — věnoval veškerý svůj volný čas, a to hlavně na úseku kulturní činnosti. A zde je její výčet opravdu obdivuhodný. Start na prknech divadla měl již jako sedmiletý chlapec. Zpíval a hrál na školních a různých spolkových besídkách, později byl plně angažován ve SSN (Sdružení studentstva novobydžovského), a jak již byla zmínka vpředu, prvá role v roce 1935 zpečetila jeho členství v „Jirásku“ až do dneška. Z jeho archívu a záznamů v něm můžeme sledovat, jak v postupných letech Zdeněk herecky dozrává a nabývá výrazových kvalit i jistot a jak jeho další činnost má nadějné perspektivy pro vyšší tvůrčí motivaci. Uveďme zde jen namátkově jeho úspěchy, např. v náročné roli Martina Kabáta v Drdových „Hrátkách s čertem“, úspěšné ztvárnění Jána Roháče z Dubé ze stejnojmenné hry, tkalce Klubka ve „Snu noci svatojánské“ od W. Shakespeara, Kuby v Tylově „Tvrnebo pana Jordána v Moliěrově hře „Jeho urozenost pan měšťák“. Obrovský úspěch mu přinesla hlavní role v Braudonově „Charleyově tetě“, ale mohli bychom pokračovat dále, neboť Zdeněk má k dnešku odehráno - nyní se, prosím, podržte — přes 500 her a mimoto za 55 let členství v „Jirásku“ absolvoval (s vyjímkou dramaturgie) všechny funkce - od předsedy a jednatele počínaje a inspicientem a nápovědou konče. Bylo by snad zbytečné seznamovat čtenáře podrobněji s každoročními přehlídkami souborů na „Jiráskových Hronovech“. Jsou nejvyšším vyznamenáním ochotnickým souborům, kte- 11
Strana 12
rým bylo dopřáno této přehlídky lepší z nejlepších“ se zúčastnit. I Bydžovu dostalo se čtyřikráte. této cti, ale i uznání jeho vysoké herecké a výkonnostní úrovně. — Náš jubilant hrál zde třikrát, včetně vítězné hry v r. 1947 „Torguato Tasso“, kde se divákům a porotě představil postavou šlechtice Mansa. Předtím zde hrál v „Nezbedném bakaláři“ v r. 1941 a v roce 1957 v roztomilé hře M. Kubátové „Jak přišla basa do nebe“, kde se zhostil velmi úspěšně hlavní role Tuláčka - basisty. Nesmíme ovšem zapomínat na „Divadelní týden“ v Jaroměři, kde byl Zdeněk v roce 1949 vyhodnocen jako prvý za nejlepší pánskou roli v rámci Východočeského kraje, a sice v Moličrově hře „Tartuffe". (Pozn.: Na tomtéž festivalu získala též prvenství jeho kolegyně Alenka Vorlová-Hnyková a soubor bydžovského „Jiráska“ rovněž získal prvé místo.) To nejcennější však nakonec: V rámci „Roku českého divadla“ v prosinci 1982 obdržel Zdeněk prostřednictvím Krajského národního výboru v Hradci Králové Čestné vyznamenání ministerstva kultury za osobní přínos pro ochotnické divadlo. Nastínil jsem zde, milí přátelé, jen malý, zdaleka nevyčerpaný obrázek z činnosti jubilanta jako divadelníka. Myslím však, že by při této příležitosti bylo vhodné připomenout též jeho iniciativní a organizační schopnosti i jeho vůli pomáhat při všem, čeho si vyžádaly opravy a úpravy divadelní budovy v letech 1960—61. Zaváděla se nová elektrická instalace, stavě.y nové šatny, sklad kulis atd., atd. Vše s tím spojené spočívalo výna něm, t. j. zajišťování brigádníků, veškerého materiálu, staveb. ního dozoru aj. A jako zpěvák? Paleta této činnosti je i zde neméně pestrá a záslužná. Vždyť jeho lahodný tenor uplatňoval se výrazně v nesčetných operetách, jako „Perly panny Serafinky" - „Fidlovačka“ - „Liliomfi“ - „Doktor Fiakr“ a v řadě jiných operet a her se zpěvy. Výše zmíněná opereta „Doktor Fiakr“ byla pro autory Sašu Razova a Jiřího Červeného motivována čistě bydžovským prostředím, a hlavně tradicí slavných studentských merend. Zdeněk byl zpěvně oporou našeho zpěváckého spolku Lubor-Ludiše, dále vystupoval v nesčetných estrádních pořadech, k nimž psal sám scénář a které se nám tolik líbily a zajišťovaly nejen pohodu diváků, ale i jejich bydžovskou pospolitost. Spolupracoval a spolupracuje s předními dechovými orchestry našeho města a okolí, byl požádán i o spolupráci se známým orchestrem Polabanka z Kolína, který bude každý třetí týden v sobotu či neděli uvádět na lázeňském promenádním koncertu v Poděbradech. Již nastudovanou operu Viléma Blodka „V studni“ znemožnili někteří „hrobaři bydžovské kultury“ uvést v divadelním provedení, a tak byl uspořádán alespoň koncert z jejich 12 melodií, aby téměř devítiměsíční prá. ce nebyla plně zmařena. Jak se projevil a projevuje Zdeněk jako konferenciér? Nepřeháním, když řeknu, že je fantastický. Vzpomeňme jen namátkou na pořad „To byl Karel Vacek“ spolu s hudebním souborem „Novobydžovské šestky". Provázel jej slovem tak sugestivně, že diváci navštívili divadlo i několikrát. Podobná byla i pásma „Hašlerových“ „Vejvodových“ - a „Poncarových“ skladeb, k nimž scénáře psal náš Zdeněk. Uvážíme-li, že toto vše dělal mimo své normální zaměstnání, a uvážíme-li dále, že příprava divadelní zkoušky na jedno představení vyžádá si od ochotníka 30—50 hodin času, kolik toho napočítáme za rok, za 10 a 55 let, které byly nezištně pro naši bydžovskou kulturu: jubilantem věnoopět Zd. Smutný v operetě Liliomfi vány. On již tehdy Cicero měl pravdu v tom, že řeki: „Kamkoliv vkročíš, šlapeš již stejně po dějinách". Řekněme si ale upřímně: „Nestálo za to tyto nedávné dějiny bydžovské kultury a jejího hlavního protagonistu si tímto | článkem - vyprávěním připomenout?"“ Je začleněno pod hlavičku „Bydžovských úsměvů“. Zcela právem! To, že se Zdeněk svou činností, obětavostí, nezištností, a hlavně popularitou řadí mezi Bydžováky, vzbuzuje v nás jakousi a radost . protože je skutečně plně náš a umí rozdávat optimismus, dobrou náladu, veselí a úsměvy. Ale tento příspěvek by nebyl zcela úplný, kdyby neobsahoval některou z veselých historek, jež život herců a zpěváků všude doprovázejí: Již dříve přesvědčoval Zdeňka zasloužilý umělec Jiří Zahradníček, aby využil svého nadějného, hereckého a zpěvného talentu a dal se na profesionální dráhu. I když zaručoval úspěchy a uznání, přesvědčoval však marně. Setkají-li se nyní po letech, ještě dřív: než si podají ruce, zasloužilý umělec Jiří Zahradníček říká: „Tys“ byl- ale vůli“ siná historka, trochu snad obsáhlejší, ale svou veselou náplní lehce stravitelná je tato: 3talo se o velikonocích roku 1949 při operetě „Divá Bára“. Hrála se již osmá repríza, takže vše běželo hladce a bez problémů. Jak to bývá, vymýšle!y se všelijaké lumpárny a lumpárničky. pánům kolegům a kolegyním. Zdeněk toho měl na svědomí již z dřívějška dost a dost a na této repríze tomu nasadil korunu tím, že poní A. Horké a L. Kabelákové ve chvíli jejich nepřítomnosti v šatňě namotal klubka pletací vlny kříženmj-krážem jako prádelní šňůry přes celou míst. nost. Od kliček na oknech přes lustry, věšáky až k zrcadlům ná líčících pultech. Vypadalo to tu jako' v pavučině. Herečky se při zoufale chytaly za hlavy, ale příze byla namotána šetrně a ohleduplně, ale i tak se pochopitelně pídily po pachateli. Nic se zatím nedělo, a tak i nyní si Zdeněk myslel, že na nějakou odplatu čas ještě nevyzrál. Ale jak se mýlil! Ve druhém jednání je scéna, kdy myslivec (role Zdeňka) přichází na dobrou noc své milé zazpívat a pak jako „na oko" se zastřelí. To jen proto, aby se dostal do márnice a tam se mohl scházet se svou milou Bárou. Vytáhne pistoli, ale již během zpěvu si napřed omrkne místo, kam se má po ráně svalit. Zpozoroval ale též, že v portále je nacpaná hlava na hlavě a všichni se nějak podivně šklebí. Tak si v duchu řekl, že se tu něco nekalého chystá. A skutečně to objevil! V místě, kde se měl pod.e pokynů režie „zastřelit“, byla vysypaná plná krabička připínáčků, dokonce těch středních a hezky špičkou nahoru. Proto svůj pád nasměroval kousek vedle, zakryl si rukou obličej a dělal do portálu „dlouhý nos“ a vyplázl jazyk na znamení, jak je krásně převezl. Ale to nejhorší teprve přišlo! Po vyjití rány z pistole přijdou na jeviště dvě postavy: ponocná (hraná paní Horkou). a hrobnice (herecky ztvárněná paní Kabelákovou). Najdou mrtvého myslivečka, bědují nad jeho zmařeným mladým životem a chystají se odnést ho do márnice. Jedna za nohy pod koleny, druhá za ruce v podpaždí. Pěkně si tu scénu vyhrávají a s krásnými extempore jako: „Kmotra, to je tíha — my ho snad ani neunesem“, nebo „Ach, kmotra, ten je dobře živenej, že jóó" mlátily s ním a jeho zadní části těla právě do těch připínáčků tak dlouho, až je všechny vysbíraly. Zdeněk-mysliveček byl však herecky mrtvý, nesměl se hýbat ani " vzdychat, a proto jen se zkřivenými ústy trpělivě čekal, až bude za dveřmi márnice. Zde, již m:mo scénu, praštily s ním partnerky mocně ještě několikrát o zem a. s hrozným řáholem odběhly. Za portálem a v šatně nezůstalo od smíchu jedno oko suché.
Strana 13
To představení Zdeněk dohrál až do konce, ale pohybově mu to nějak nešlo. Chlapi říkali; že na myslivce asi něco spadlo a měli z toho hec. Když si doma mysliveček prohlížel své „pozadí“ v zrcadle, bylo to něco jako po neštovicích nebo spalničkách. Rozviňme zde závěrem trochu leporelo jeho činnosti, které v žádném případě nebyla sudičkami přiřknuta role pasivní; to znamená být jen tak strháván a snad i vlečen životním tempem. Naopak! Svou aktivitou chtěl navíc poznávat a věnovat se hlubší. mu smyslu svého velkého a záslužného konání v bydžovské kultuře. To nelze, jak jsme se již napočátku přesvědčili,; lacině nazývat jen zájmem či osobním koníčkem nebo touhou po seberealizaci. Nelze ani přijmout domněnku pro získávání nějaké „aura popularis", ale charakterizovat vše jako vášeň, nebo ještě výstižněji po sedlost s cílem prohlubovat a nezměrnou pílí tříbit Božský dar nadání k uměleckým sklonům a z jejich rozdávání a z toho, jak jsou vděčně diváky přijímány. A za to přece stojí žít! Myslím, milý Zdeňku, že Tvoie sedmdesátka je tou nejlepší příležitostí k projevům velikého díku a obdivu za vše, co jsi v té široké paletě kultury pro nás „Bydžováky' vykonal. Popřát Ti, jistě i jménem občanů, pevné zdraví a dobrou životní pohodu. A také toho štěstíčka v novém startu do druhé sedmdesátky. Ať máš nadále sílu a stálé nadšení pro další činnost a práci a aby Tvé osobní album bylo neustále doplňováno a musel jsi ještě přidávat listy! A též, aby Tě neopouštěl Tvůi humor. On totíž, jak říkal Karel Čapek, je solí života, a kdo je dobře prosolen, MUSÍ I DLOUHO VY. DRŽETI! Přijmi nakonec ještě ten krásný divadelní pozdrav: „ZLOM VAZI" P. S. Jsem nesmírně zvědav, jakým jménem z oboru zoolog'e mě Zdeněk pokřtí po vyjití tohoto čísla Zpravodaje. JIŽ JENOM VZPOMÍNKA Bylo to začátkem loňských listopadových dnů, kdy mně milý přítel! Cestmír Mrzena z Plzně napsat: „..-. jsem nesmírně rád, že se konečně dočkávám konce komun'stického svrabu. Pozdravuj u vás všechny známé kluky a jsem v těchto historických dnech s vámi všemi Bydžová. ky"“. Pak přišel později ještě jeden dopis, kde sdě'uje, že byl operován a že se již nebude věnovat ž'vé hudbě', ale pokračovat ve sk'adbě co aranžmá, že má opět celou řadu no vých, již autor zovaných skladeb, které mně pošle ukázkou na magnetofonovém pásku. Bohužel, byl to dopis pos'ední! Umrtní oznámení sdělovalo, že dne 28. HI. 1990 ve věku 67 let odešel navždy od své rodiny a všeho, co měl rád. O našem slavném rodáku Čestmíiru Mrzenovi psal jsem již v našem Zproavodaji v r. 1984. O jeho nadání o úspěších v hudbě, ale i jako o člově: ku s vysoce ryzím charakterem. To talitní režim vyřadil Česťu ze studio na právnické fakultě, kde mu k doktorátu chyběly již jen dvě zkoušky. A tak jsme se spolu setkali v luhové dílně zdejší kože'!užny, kde též procoval např. JUDr. Solnička, učitel Janda a úředník Váci. Frydrych. Přeškolovali jsme se tehdy všichni no tvrdou práci ještě v tvrdších podmínkách. Světlou stránkou však bylo, že pod hlav'čkou Závodního klubu ROH Mrzena utváří a řídí taneční orchestr, v němž se uplatňují i muzikantské kvality učitele Hlaváčka, soudce JUDr. Kavána, Zdeňka Zahradníčka Míly Kulicha, učřtele Mirka Kučery a Jiřího Hory. Trombon hrál Slávek Boreš a já jsem tvrdil muziku kontrabasem. Můžeme-li přesvědčivě dnes nazvat pro Bydžov již skoro legendárního p. Frant. Horkého a jeho slavný „Skafandr-jazz* jako průkopníka tehdy ve světě se rozvíjejícího jazzu, pak toto označení právem patří i Čestmíru Mr. zenovi, ale pro již jím prosazovaný nejmodernější styl - dixieland. Z Bydžova odchází Česťa s rodinou do Plzně, kde působí již jako muzikant - profesionál. Spolupracuje s rozhlasem, televizí, filmem - byl členem kvalifikační poroty Progokoncertu, řídil! orchestr nejprve v Plzni a, později v Karlových Varech v hotelu Thermal i v cizině. Všude úspěchy! Zemřel, ale zůstává po něm dílo hudebního skladatele, výborného klavíristy, aranžéra a dirigenta. Úmrtní oznámení začíná mottem: Žádná smrt nemůže být zlá, které předcházel život dobrý. My Bydžováci vracíme se k němu touto vzpomínkou. Já děkuji všem, kteří přečtením těchto řádků pomohli rozsvítit na našem bydžovském nebi slávy jeho hvězdičku. Fr. Řezníček AE ABB S AT S" BT S AD S SED A TE S S KED A S S MODY S MEDA S MDT S MO S MO S MY S MODY S S S MET A AE S EO ST MED A SD S MODO S ME T IB Pozemní stavby, závod 02 nabízí zaměstnání v dílnách Nový Bydžov pro: ELEKTRIKAÁŘE Se zaměřením na provádění oprav elektrické instalace zemních strojů platové podmínky: — 7. tarifní třída — možnost prémií do 12,80 Kčs 35 — možnost osobního ohodnocení až do 3 Kčs/hod. nástup do zaměstnání: ihned R nabízíme — možnosti zahraniční a tuzemské rekreace, umístění dětí do zimních a létních pionýrských táborů. A KTE AT KS S OZO SO IDO I KEY A KEE A" SV MVY A AV S KEDY JO ATO AO MODY MO I MODY AV A MID A METEO K DOE S" MET A MOO Má 13
Strana 14
Osobní kronika [skryto]. 18. 21. 25. i2. 12. 13. 20. 23. 25. 27. 28. 30. 25. 10. 10. 18. 20. 21. 22. 27. 14 . 10. . 10. 10. 11. 11. TT. 11. 11. 11. 11. 11. 12. NAROZENÍ [skryto] „U Marek Žďárský, N. Bydžov, Komenského 27 . Tomáš Slavíček, N. Bydžov, J. Maláta 1871 „ Ladislav Horák, N. Bydžov, Turkova 1339 Jakub Ondra, N. Bydžov, Gottwaldova 699 . Daniel Bureš, N. Bydžov, Turkova 1297 „U Petr Tauchman, N. Bydžov - Sloupno 63 David Kloz, N. Bydžov - St. Skřeněř 29 . Gabriela Navrátilová, N. Bydžov - Skochovice 18 . Jiří Zavoral, N. Bydžov, U mlýna 1432 . Johana Třasáková, N. Bydžov, Nová 1947 David Vlášek, N. Bydžov - Chudonice 88 Sabina Steigerová, N. Bydžov, ČSA 45 Vojtěch Myška, N. Bydžov - Skochovice 137 Milan Hanzl, N. Bydžov - Zachrašťany 58 Jana Vošmyková, ij N. Bydžov - Skřivany 144 Aneta Hradecká, N. Bydžov, J. E. Purkyně 1482 Kateřina Jarošová, N. Bydžov, Klempířská 1475 Tomáš Brázdil, N. Bydžov, Brigádníků 864 Martina Štefanová, N. Bydžov - Sloupno 84 Jakub Turek, N. Bydžov, Revoluční 334 Martin Žampa, N. Bydžov - Sloupno 43 Monika Hanušová, N. Bydžov, J. E. Purkyně 1513 Petra Antošová, N. Bydžov, B. Smetany 1506 Otmar Petyniak, N. Bydžov, Dr, M. Tyrše 157 ingrida Grunzová, N. Bydžov - Skřivany 5. [skryto]. 26. 28. 29. 1 14. 17. 18. . [skryto]. 1 12. 12. 12. 12. 12. 12. 12. 12. 12. Nikola Rebičová, N. Bydžov, Smetanova 1213 [skryto] Michal Prokop, N. Bydžov, Dukelská 1135 Gabriela Hovorková, N. Bydžov, U mlýna 1431 Nikola Nadjová, N. Bydžov, Jánská 1457 Lucie Ryglová, N. Bydžov, Dr. J. Ezopa 1668 Roman Vobejda, N. Bydžov, U plovárny 1422 Tomáš Brzák, Ondřej Brzák, N. Bydžov, Riegrova 1588 Lukáš Šádek, N. Bydžov, U plovárny 1422 Martin Šlégr, N. Bydžov, Jánská 1460 od i. 1. do [skryto]. 3. 1990 Gabriela Miejnková, N. Bydžov - Zábědov 98 - první občanka našeho města N. Bydžova, našeho okresu i našeho kraje! . Jiřina Lacinová, N. Bydžov - Vysočany 8 Lucie Divíšková, N. Bydžov, Husova 1366 Ondřej Staniek, N. Bydžov, Sv. Čecha 1602 „ Jiří Havlík, N. Bydžov, U plovárny 1422 18. [skryto]. 15. 18. 27. [skryto]. 31. 18. 19. 16. 16. 16. . Václav Jilemnický, N. Bydžov, Husova 1364 .Ě Tereza Rosůlková, N. Bydžov, ČSA 1444 Tomáš Chlád, N. Bydžov, Sukova 384 . Pavel Zemánek, [skryto] SŇATKY Vlastimil Černý, N. Bydžov - Chudonice 85 Jana Matyášová, Hlušice 148 . Milan Šoukal!, N. Bydžov . Stará Skřeněř 48 Ludmila Sixtová, N. Bydžov, CSA 44 . Pavel Zemánek, N. Bydžov, U mlýna 1429 B'anka Drábková, N. Bydžov - Zábědov 56 . Pavel Schubert, Chroustovice 150 Květuše Antošová, N. Fučíka 891 . Zdeněk Drobný, N. Bydžov - Skřivany :84 Radka Havelková, N. Bydžov - Skřivany 65 „. Petr Havránek, Vysoké Veselí 51 Hana Lehká, N. Bydžov - Zachrašťany 88 . Miloš Hašek, Káranice 41 Romana Kávová, N. Bydžov, Na St. Cidlině 639 . Miroslav Roischel, N. Bydžov, Dukelská 1409 Alena Beránková, NW. Bydžov - Stará Skřeněř 3 : Martin Černý, Kutná Hora 497 Marta Koppová, N. Bydžov, Jablonského 497 . Vladimir Drábek, Prasek 56 Pavlína Potůčková, N. Bydžov, Fučíkova 854 „. Mi'oš Novotný, „Smidary 246 Renata Řeháčková, N. Bydžov - Zachrašťany 56 . Josef Třasák. N. Bydžov. Purkyňova 1515 Miroslava Doubrovská, Nový Jičín 33
Strana 15
Osobní kronika 30. 13. 14. 21. 21. 21. 21. 11. 11. 11. 11. 11. 11. 18. 18. 18. 10. 10. 10. 10. 10. 10. 10. 10. 11. 11. 11. 11. 11. 11. 11. 11. 17. .Ť. Jan Grinfeid, Praskačka, Sedlice 65 Marie Frýdová, N. Bydžov, U plovárny 1416 Ladislav Matčjec, IN. Bydžov, Karla IV. 209 Anna Davidová, N. Bydžov, Karia IV. 209 Miroslav Vízek, N. Bydžov - St. Skřeněř 28 Vladimíra Hrušková, N. Bydžov - Chudonice 124 David Bulis, Pardubice 1035 Lenka Žáková, N. Bydžov, V. Kl. Klicpery 715 Pavei Šípal, Sloveč - Střihov 8 Irena Ehlová, N. Bydžov - Zábědov 72 Petr Přibyl, Humburky 95 Marcela Fišerová, N. Bydžov, Tylova 378 Jan Pyšný, Nepolisy - Luková 36 Lenka Šprincová, IN. Bydžov, Hradební 1492 Martin Hnát, Hradec Král., Opletalova 326 Jana Kohoutová, N. Bydžov, Jungmannova 1491 Luboš Jor, N. Bydžov, B. Smetany 1631 Sylva Zelenková, N. Bydžov, J. Fučíka 853 Milan Bradna, Vinary - Kozojídky 64 Věra Kubištová, N. Bydžov - Skřivany 210 Milosiav Ryba, N. Bydžov, Nerudova 1809 Květuše Šenková, N. Bydžov - Metličany 1057 Milan Korel, Měník 45 Marcela Štěpánová, N. Bydžov, Lidická 788 Václav Litera, Městec Králové 488 Monika Šoufková, N. Bydžov, Purkyňova 1612 Zdeněk Šedivý, Kosičky 20 ing. Irena Pánková, N. Bydžov, Dukelská 1401 Milan Šteyer, N. Bydžov - St. Bydžov 91 Renata Matějková, N. Bydžov - Starý Bydžov 132 Pavel Maxa, N. Bydžov - Chudonice 44 Jana Stuchlíková, Sm'řice 459 Svatopiuk Mitter, N. Bydžov, Sportovní 408 Iva Strnadová, Chlumec n. C. 203/IV Mi'oš Černohlávek, Barchov 9 Pavla Hasprová, N. B., M. Bydžovského 1151 18. 18. 18. 24. 24. 25. 16. 16. 16. 22. 28. bak 20. 20. 20. 11. Petr Kučera, N. Bydžov, Sukova 390 liona Holáčková, Zlunice - Sekeřice 81 11. Ivo Hrubý, N. Bydžov - Sloupno 95 Jana Řeháčková, Smidary - Chotělice 134 1i. Vladimír Hrubý, N. Bydžov, 28. října 1673 Soňa Kubíková, Prasek 138 11. Evžen Třasák, Radhošť 49 Vladimíra Kapuciánová, N. Bydžov 777 11. Stanislav Drábek, N. Bydžov - Lužec n. C. 39 Marcela Staňková, N. Bydžov - Lužec n. C. 39 11. Petr Tilučhoř, Dlouhopolsko 103 Jaromíra Rychterová, N. Bydžov, Lužec n. C. 105 12. Jaroslav Karásek, Vinary - Janovice 24 Martina Hloucalová, N. Bydžov - Nová Skřeněř 17 12. Petr Syrovátko, Chlumec n. ©. 560/I1V Lenka Kubecová, N. Bydžov, J. Fučíka 892 12. Pavel Skořepa, N. Bydžov, Sukova 387 Radka Drobná, N. Bydžov - Starý Bydžov 87 12. Rostislav Doležal, Chlumec n. C. 535/1V Irena Bartošová, N. Bydžov, U kopečka 554 12. Milan Buček, N. B., M. Bydžovského 1158 Naděžda Brnová, Vsetín 1606/6 12. Rudolf Nový, Hořice 1546 Hana Verflová, N. Bydžov, Mírové nám. 1461 12. ing. Jiří Kareš, N. Bydžov, Englerova 406 JUDr. Marcela Douchová, Praha 5 - Smíchov od 1. 1. 1990 do 21. 3. 1990 1. Jiří Kraus, N. Bydžov, Zahradní 440 Iva Frýdová, Skřivany, Nová 130 1. Jaroslav Poříz, N. Bydžov - Skochovice 86 Milena Šlechtová, Činěves, Velenice 55 1. Jaroslav Neuman, Skřivany 252 Jaroslava Javorková, N. Bydžov - Sloupno 158 1. Viadimír Plch, N. Bydžov, Raisova 193 Radka Nevrlá, N. Bydžov - Chudonice 24 20. 20. 27. 27. 27. 27. 10. 10. 17. 17. 17. 24. 10. 23. 24. 31. 31. . Petr Kaizť, N. Bydžov, Husova 1365 Dana Minaříková, Rumburk, Nerudova 1/4 „U Martin Vokáil, Humburky 87 Helena Knittlová, N. Bydžov - Metličany 1066 Zdeněk Novák ing. Praha 10 - Strašnice Alena Hladíková ing. Skřivany 188 Ladislav Procházka, N. Bydžov, Revoluční 163 Alena Novotná, N. Bydžov, Raisova 192 Zdeněk Slavík, N. Bydžov, Družstevní 147 Jitka Bednářová, Hradec Král., Rudé armády 802 Jan Kleček, Hněvčeves 36 Eva Šubrová, N. Bydžov, Dvořákova. 462 Petr Dohnal, N. Bydžov, Na valech 69 Martina Bezděková, Česká Lípa, Jižní 1841 .Ť. Luboš Vanc, N. Bydžov - Lužec n. C. 11 Blažena Nováková, N. Bydžov - Lužec n. C. 197 František Vízek, N. Bydžov, 28. října 1681 Romana Kyceltová, Kratonohy 120 . Pavel Šulc, Zadražany 37 Radka Haltufová, N. Bydžov, J. Žižky 628 . Jiří Říčan, Skřivany 266 Marcela Drábková, N. Bydžov - Sloupno 11 WŤ Ladislav Derka, Bystřeč 342 Hana Balážiková, N. Bydžov, Třebízského 944 Zdeněk Šimůnek, N. Bydžov - Lužec n. C. 179 Markéta Šustrová, Sloveč 80 . Václav Malina, Běrunice 25 Dana Jarošová, N. Bydžov . Skochovice 64 Martin Boura, N. Bydžov, Družstevní 803 . Monika Šubrliová, N. Bydžov, Dukelská 980: Vladimír Puskajler, Martin, Košútská 4 M Veronika Lišková, N. Bydžov, Tylova 377 . Petr Bezoušek, N. Bydžov, Fučíkova 893 Radka Bendlová, Nový Hradec Králové 949 . Ivica Nadi, Jugoslávie Jana Tyščenková, N. Bydžov, Jánská 1457. Luděk Holman, N. Bydžov - Lužec n. C. 34 Zdeňka Teplá, : N. Bydžov - Skochovice.74 „U Vladimir Filip, N. Bydžov, Smetanova 1465 Petra Ptáčková, N. Bydžov, Merendní 1863 15
Strana 16
Osobní kronika 31. 3. Miloslav Hromádko, 11. 12. 16. 18. 22. 25. 28. 11. 15. 15. 16. 20. 25. 28. 28. 31. 31. 11. 12. 13. N. Bydžov, J. Nerudy 1651 Renata Vaňková, N. Bydžov, Fučíkova 889 ÚMRTÍ od 11. 7. 1989 do 31. 12. 1989 7. František Kynčí 82 let N. Bydžov, Dukelská 603 7. František Valášek 93 let N. Bydžov - Chudonice 69 7. Marie Kebortová 68 let N. Bydžov, Karla IV. 205 7. Jan Dvorský 82 let N. Bydžov, Riegrova 1586 7. Robert Čepek 79 let N. Bydžov, V. KI. Klicpery 710 7. Ladislav: John 80 let N. Bydžov, Ezopova 1690 7. Jan: Javůrek 79 let N. B., M. Bydžovského 1159 8. Marie Komárková 92 let N. Bydžov - Lužec n. C. 113 8. Božena Jiřičná 81 let N. Bydžov - Skochovice 56 8. Anna Poláková 91 let N. Bydžov - Lužec n. C. 185 8. Jaroslav Hlavnička 70 let N. Bydžov - Sloupno 136 8. Helena Podlipská 81 let N. Bydžov - Sloupno 31 8. Anna Smutná 85 let N. Bydžov - Lužec n. C. 92 8. Marie Dohna'ová 64 let N. Bydžov, Na valech 69 8. Vlasta Kiepačová 78 let N. Bydžov, Husova 1165 8. Božena Mádlová 80 let N. Bydžov, Havlíčkova 47 8. Josef Zajíček 44 let N. Bydžov, Družstevní 116 8. Jaroslav Rosenberg 87 let N. Bydžov, Karla IV. 210 8. Františka Věříšová 80 let N. Bydžov - Zachrašťany 23 9. Marie Benešová 79 let N. Bydžov - Lužec n. C. 50 9. Josef Vondráček 41 let N. Bydžov - Chudonice 154 9. Františka Volechová 87 let N. Bydžov, J. Fučíka 769 9. Oldřich Bydžovský 78 let N. Bydžov - Lužec n. C. 172 9. Jan Bílý 57 let N. Bydžov - Skřivany 214 9. Marie Fidralová 93 let N. Bydžov - Skřivany 66 9. Josef Vlášek 66 let N. Bydžov, U mlýna 1432 9. Jarmila Drábková 80 let N. Bydžov - Skřivany 194 9. Bořivoj Janďura 67 let N. Bydžov . Zábědov 49 9. Václav Krejčí 75 let N. Bydžov - Skochovice 58 13. 16. 16. 17. 17. 22. 23. 28. 29. 29. 13. 13. 15. 23. 23. 29. 11. 16. 19. 23. 23. 26. 29. 30. . 10. . 10. . 10. 10. 10. 10. 10. 10. 10. 10. 10. . 11. . 11. 11. 11. 11. 11. 11. 11. 11. 11. 12. 12. . 12. 12. . Jiří: Smadiš 35 let IN.. Bydžov - Chudonice 99 Marie Nováková 35 et N. Bydžov - Skřivany 265 Ť. Anna Langrová 66 let N. Bydžov, Revoluční 504 .Ý. Antonin Pavelka 62 let N. Bydžov, Smetanova 1632 . Váciav Kopáč 80 let N. Bydžov - Skřivany 7 Růžena Langrová 76 let N. Bydžov, Jablonského 497 Václav Hála 76 let N. Bydžov - Skochovice 125 .Ě František Kiapka 77 let N. Bydžov, Purkyňova 1528 Miloslav Kulich : 64 let N. Bydžov - S;oupno 164 Růžena Vrkoslavová 69 let N. Bydžov - Chudonice 12 Vlasta Kliková 73 let N. Bydžov, ČSA 45 iadimír Stěpánek 69 let N. Bydžov, ČSA 6 Anna Vinkiárková 80 let N. Bydžov, Havlíčkova 89 Josef Zahradníček 79 let N. Bydžov, Gottwaldova 768 Josef Tichý 84 let N. Bydžov - St. Bydžov 6- Bedřich Vízek 79 let N. Bydžov - Lužec n. C. 24 Bohuslav Česák 63 let N. Bydžov - Zachrašťany 72 Bohumil Kulich 85 let N. Bydžov - Sloupno 164 Pavlína Hartmanová 79 let N. Bydžov, U památníku 1204 Miroslav Turek 65 let N. Bydžov, ČSA 1551 Jaroslav Drobný 70 let N. Bydžov - St. Bydžov 155 Jiří Manych 64 let N. Bydžov - Skřivany 131 Marie Pourová 81 let N. Bydžov - Sloupno 75 Antonie Jágrová 85 let N. Bydžov - Zábědov 92 Jindřich Pozier 68 let N. Bydžov - Skřivany 24 Karolina Martyněnková 91 let N. Bydžov . Skřivany 46 František Hynek 83 let N. Bydžov, Revoluční 217 Anna Klozová 80 let N. Bydžov, V ráji 1322 Josef Bartoš 80 let N. Bydžov, I. Hermana 354 Josef Hušek 78 let N. Bydžov, J. Fučíka 903 Ludmila Černá. 75 let N. Bydžov, Revoluční 247 Marie Moravcová 76 let N. Bydžov - St. Bydžov 177 Rudolf Bradna 60 let N. Bydžov - St. Bydžov 59 Jiří Kovač 70 let N. Bydžov, Tyršova 158 Adéla Spilková 49 let N. Bydžov - Skřivany 79 Růžena Košťálová 77 let N. Bydžov, Barákova 1581 13. 27. 29. 29. 23. 29. 30. 11. 15. 16. 23. 13. 15. 18. 18. 23. 27. „ 12: 12. 12. 12. 12. 12. Marie Krejčová 82 let N. Bydžov - Lužec n. C. 54 Bohuslav Nebeský 72 let IN. Bydžov - Zábědov 21 - Ludmila Rybářová 73 let IN. Bydžov, Smetanova 1790 Jarmila Koucká 67 let N. Bydžov, Karla IV. 210 Váciav Rychtera 59 let N. Bydžov - St. Bydžov 182 Růžena Pažoutová 59 let N. Bydžov, Smetanova 1633 od 1. 1. 1990 do 31. 3. 1990 l 1. . Jindřich Škarýdko Anna Drbohlavová 84 let N. Bydžov, Luční 770 Josef Hodík 66 let N. Bydžov, Erbenova 1276 . Josef Cížek 77 let N. Bydžov - Skřivany 65 . Jaroslav Bělík 76 let N. Bydžov - Skochovice 59 Jiřina: Hoioubková 88 let N. Bydžov - Skochovice 27 . Josef Schovánek 87 let N. Bydžov - Skochovice 13 Jaroslav: Vondruška . 61 let N. Bydžov - Lužec n. C. 76 . Josef Vondruška 86 let N. Bydžov - St. Skřeněř 42 . Anna Zámečníková 76 let N. Bydžov - Skochovice 99 Růžena Vaníčková 87 let N. Bydžov, 28. října 1672 Miloslav . Vávra 64 let N. Bydžov - Sloupno 210 František Hýbner 78 let N. Bydžov - Chudonice 98 Jan Kornfeld 70 let N. Bydžov . Lužec n. ©. 177 Anna Fousková 79 let N. Bydžov, Čelakovského 610 . Anna Khorelová 84 let N. Bydžov - Vysočany 40 Věnceslava Klecarová 77 let N. Bydžov - Lužec n. C. 232 Růžena Doležalová 55 let N. Bydžov, Purkyňova 1594 Josef Jiránek 87 let N. Bydžov - Zachrašťany 26 Břetislav: Dunda 79 let N. Bydžov - Sloupno 3 Milan: Karásek 32 let N. Bydžov - Sloupno 158 59 let N. Bydžov, 28. října 1672 Josef Novotný 77 let N. Bydžov - Zábědov 4 Bohumil Pozier 72 let N. Bydžov, Luční 888 NOVOBYDŽOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Městské kulturní středisko v Novém Bydžově, nepravidelně. Odpovědný redoktor PaedDr. Stanislav Novotný. Redakční radu řídí tajemník MěstNV . Jaroslav Hezký. Adresa redakce: MěKS, Revoluční ul. 774, 504 01 Nový Bydžov, tel. 23413. Povoleno OK ONV v Hradci Králové pod 2/88. Tisknou Východočeské tiskárny čj. s. p. v Novém Bydžově. Náklad 1500 výtisků. Mimobydžovským zájemcům zasíláme časopis poštou. Cena jednoho čísla 5 Kčs. Uzávěrka příštího čísla 31. 8. 1990.